Timbuktu - město opředené legendami

Timbuktu - město opředené legendami

Město Timbuktu ležící na okraji Sahary, ve státě Mali na západě Afriky je odpradávna opředeno legendami. Ve středověku bylo důležitým obchodním a vzdělávacím centrem Afriky. Obchodovalo se zde s otroky, zlatem, slonovinou, solí a dalším zbožím. Dnes v Timbuktu žije kolem 32 tisíc obyvatel převážně domorodých západoafrických kmenů, jako jsou Tuaregové.

Město se stalo vyhledávaným turistickým střediskem a je jedním ze sedmi svatých měst islámu. Od roku 1988 je na Seznamu světového a kulturního dědictví UNESCO a nacházelo se také mezi návrhy na novodobých sedm divů světa.

Středoafrické město Timbuktu je postaveno z hlíny a písku nedaleko mohutné řeky Niger. V dnešní době je to již hospodářsky nevýznamné město na odlehlém místě v africkém Mali. V dobách největší slávy ale bylo bohatým městem oplývajícím množstvím zlata, díky kterému se mu začalo říkat africké El Dorado. Když se Evropané o tomto bohatství dozvěděli, začali intenzivně prozkoumávat západní pobřeží Afriky, snažili se této oblasti zmocnit a ovládnout zdejší obchody.

Autor: upyernoz

Timbuktu bylo založeno kolem roku 1100 kočovnými Tuaregy. Ti svůj tábor vybudovali na mimořádně strategicky výhodném místě, na transsaharské obchodní stezce. Městem proudily nejrůznější druhy zboží. Sůl, látky a koně se měnili za zlato a otroky, které přiváželi obchodníci ze západní Afriky. Během 14. století získalo město klíčové postavení v obchodu a stalo se také kulturním centrem celé Sahary. Kolem roku 1324 bylo Mali jedním z největších producentů zlata na světě. Tehdejší malijský vůdce Mansa Kankan Musa I. ale majetkem rozhazoval tak, že znehodnotil místní měnu a v Egyptě došlo k inflaci. Z této inflace se musela egyptská ekonomika vzpamatovávat asi 12 let. Malijský panovník Musa se velmi snažil o rozšíření křesťanské víry, jelikož byl sám velmi zapáleným muslimem. Za jeho vlády byla v Timbuktu vystavěna slavná Velká mešita Džinger-ber. Architektovi, který se zabýval její výstavbou zaplatil 200 kilogramy zlata. Mešita je typickou ukázkou sáhelsko-súdánského stylu a kromě fasády z vápence je postavena z hlíny. V mešitě se může najednou modlit kolem 2 000 věřících. Patří k ní také dva minarety, tři vnitřní dvorany a hlavní loď je podepřena sloupy o průměru jednoho metru.

Mnohem známější mešitou je však Sankore z roku 989, při které byla vystavěna slavná madraská univerzita. V Sankore byl také uložen největší soubor arabských rukopisů od dob Alexandrijské knihovny. Kolem roku 1450 sláva  v Timbuktu dosahovala svého vrcholu a ve městě žilo kolem 100 tisíc obyvatel, z nichž téměř polovina byli vzdělanci z místní Timbuktské univerzity.V 16. století bylo město centrem islámské vzdělanosti se 180 školami koránu. V té době zde studovalo kolem 20 tisíc studentů, učili se převážně rétoriku, logiku, právo, korán, arabštinu, astronomii a medicínu. Timbuktu tak dostalo přezdívku „město moudrosti“ nebo „město 333 mudrců“, protože se říká, že jich je zde právě tolik pochováno.

Autor: upyernoz

Evropany nepřestávala vzrušovat myšlenka na množství bohatství, které se ukrývá v tomto odlehlém africkém státě a v roce 1618 v Londýně založili společnost, která měla za úkol navázat kontakt s tímto tajemným a nedostupným městem. Do Afriky byla následně vyslána  obchodní expedice, která se žádného úspěchu nedočkala, jelikož byli všichni její členové v Mali pobiti. Ani druhá expedice nebyla úspěšná, protože se do Mali vydala plavbou po řece Gambii a tak tam nemohla nikdy doplout. Po těchto neúspěšných expedicích směřovalo do země ještě mnoho dalších odvážných objevitelů, ze kterých se zpátky již nikdo nevrátil. Jedním z těchto neúspěšných cestovatelů byl i skotský lékař Mungo Park, který na cestu vyrazil v roce 1805. Jeho výprava se v Africkém vnitrozemí stala terčem častých útoků domorodých obyvatel. Nakonec se vyčerpaný Park spolu se zbylými členy výpravy utopil v řece Niger, když na jeho loď zaútočili místní obyvatelé. Prvním Evropanem, který se nakonec do Timbuktu opravdu dostal je považován Skot Gordon Laing, který do města dorazil v roce 1826. I jeho cesta však byla dobrodružná a nevyhnul se přepadení bojovných Tuaregů, kteří ho dokonce vážně poranili. Toto zranění Laing přežil, ale smrt na něj stejně čekala při zpáteční cestě. Prvním Evropanem, který se nakonec z Timbuktu vrátil živý byl Francouz René-August Caillé, který byl na cestu velmi dobře připraven a cestoval v přestrojení za Araba. Jelikož uměl arabsky, nedělalo mu to žádný velký problém. Na cestách strávil jeden rok, z toho byl téměř pět měsíců nemocen. V tolik diskutovaném a tajemném Timbuktu nakonec strávil pouhé dva týdny, jelikož ho údajně vůbec nezaujalo a byl z něj zklamán.

Dnes již Timbuktu není tak výstavním a důležitým městem jako tehdy. Na konci 16. století začalo docházet k jeho úpadku, jelikož ho dobyli Maročané. Na přelomu 16. a 17. století se do země dostali Portugalci, kteří zcela ovládli obchod s otroky a město ztratilo svůj hospodářský význam. Od té doby se začalo veškeré zboží do západní Afriky přepravovat po moři. V dnešní době je Timbuktu téměř zapomenuté chudé město na konci světa, ze kterého dokonce nevede ani betonová silnice do hlavního města Mali Bamako. Je s ním spojena pouze prašnými cestami, které nenajdete na mapě a které jsou ohrožovány útoky banditů. V Timbuktu se nachází i letiště, ale pokud z něj chcete někam odletět, je to poměrně složité. Na odlet se zde může čekat i několik dní. Timbuktu proslulo zejména svými hliněnými budovami, ale jelikož ve městě není vybudovaná žádná kanalizace a voda tím pádem nemá kam odtékat, při přívalových deštích v roce 2003 bylo kolem 180 budov zcela zničeno. Když prší, tak se veškerá voda vsakuje do základů a zdí zdejších budov, které následně chátrají. Město leží v poušti a i když je to paradox, více než pískem je ohrožováno vodou.

Článek byl zobrazen 7 189 krát.